Letos jsem vzala úvod do vektorové grafiky trochu jinak. Byla to skoro taková schodišťovka.
Znáte schodišťovku? To je ta aktivita, která vás najednou trkne, když jdete po schodech do hodiny.
Při prohlížení Twitteru den před inkriminovanou hodinou mne zaujal obrázek Tony Vincenta na jeho webu Shapegrams, který jsem si schovala pro strýčka příhodu. Tony má aktivity a obrázky postavené jen na Google Nákresech, ke kterým se tu občas také vracím.
Ve škole druhý den najednou bylo všechno jinak, však to znáte, a došlo na něj neplánovaně hned a úplně jinak než jsem zamýšlela.
Nejdřív jsme si dali nezbytný úvod o rozdílu mezi rastrovou a vektorovou grafikou a ukázali jsme si, kde se ty vektory, které znají zatím jen z fyziky, schovávají.
A pak začali skládat první obrázek z objektů právě v Nákresech.
Co jsme vlastně využili:
- vložení tvaru a jeho vlastnosti
- kopírování – klávesové zkratky i Ctrl+myš
- překlápění a otáčení se Shiftem
- výběr objektů tahem myši i nesousedních s využitím Shift+myš
- nastavení barvy různými způsoby i využití kapátka
- zarovnávání objektů
- vytvoření skupiny
- pořadí objektů (vrstvy)
Co jsem se naučili o vektorové grafice:
- čára tady čtverec nepřepůlí
- chybí kyblík s barvou
- bezpečně mohu zmenšovat a zvětšovat a tvarovat do nekonečna
- pořadí prvků nemusí záviset jen na přidání a klidně dodatečně změním pozadí obrázku
- můžu vytvářet skupinu
- vyplatí se zarovnávat pomocí příkazu
- často je lepší pohybovat objektem kurzorovými šipkami a nechat myš myší
Na první oťukání úplně nového způsobu práce, to vůbec nebylo špatné.
Slovy klasika: „A přitom taková blbost!“
