Protože využití mobilů a tabletů v hodině mne láká, tak začínám provádět lehce záškodnickou činnost alespoň v informatice. Žáci mají takové vybavení, že jen minimum pracuje ve dvojici s jedním zařízením.
Jak jsem psala v minulém článku, tak free připojení pro žáky řeším zapojením wi-fi routeru přímo ve třídě na dobu výuky. Zatím je to nejjednodušší řešení, které nenaráží na žádné překážky. Snad jen na konci hodiny vadí žákům, že router vypínám a odnáším. A v hodině kombinujeme vlastní vybavení žáků a iPady, které přinesu. Takže se snažím vybírat aplikace, které mají varianty pro oba systémy, byť i mezi nimi existují drobné odlišnosti. A snažím se vyhýbat aplikacím, které vyžadují registraci, do té nechci žáky příliš nutit.
Přes slušné vybavení technikou, mne stále překvapuje, že tito „digitální domorodci“ toho moc o svých chytrých mašinkách nevědí. Ano, připojí se na wifi a nainstalují bez potíží aplikaci, ale řada z nich neví třeba už nic o přesunutí aplikace na SD kartu. Mimo her mají minimum jiných aplikací a většina netuší nic o sdílení. A často ani neví, kam se jim třeba v mobilu ukládají fotky. Takže pár hodin strávených nad mobily jim určitě nezaškodí.
Na úplný úvod začínám jednoduchou aplikací na QR kódy. Občas se ze třídy ozve, že měl někdo něco nainstalováno, ale už ji smazal. Občas někdo ví, že kód už někde viděl, ale prakticky nikdo netuší, o co jde. Dobře funguje QR reader pro Android i iOS, ale vcelku nechávám při instalaci volnou ruku, protože slušně fungují snad všechny aplikace. Na http://www.classtools.net/ jsem si vytvořila hru, kde jsou otázky zakódované v QR kódech. Vytištěné kódy rozmístím po třídě a dvojice hru řeší. Odpovědí hledají na internetu, nebo třeba v učebnicích, či jen vlastních hlavách. Při kontrole výsledků pak využijeme historii, která je součástí aplikace.
Pak ještě vyzkoušíme nainstalovat Skitch a krátkou práci s ním. Skitch je opravdu jednoduchý, tak moc práce s vysvětlováním jeho obsluhy není. Ale ze Skitche chci výsledky nasdílet a poprvé využíváme alespoň poslání mailem. A to už sem tam bývá problém. Ale máme už provedený nácvik a vlastní použití v hodině pak už nikoho nepřekvapí.
Ke konci hodiny stihnou zájemci maximálně ještě aplikaci na „okrášlení“ fotek a zazvoní. Jako ukázkovou aplikaci na úpravu fotek nabízím PIP Camera, protože její úpravy mi přijdou vcelku vkusné a existuje i pro Android i pro iOS.
A pak už většinou následuje otázka „Necháte wifinu puštěnou?“ a „Budeme příští hodinu pokračovat?“ . Wifinu vypínám a za týden pokračujeme. Tedy pokud nejsou prázdniny.
Zajímalo by mě to přenášení wifi routeru. Na co se wifi pak připojuje? Na školní připojení? Nebo používáš nějakou síťovou kartu?
Ve škole wifi je, ale zabezpečená a v každé třídě je i síťová zásuvka. Mám připravený wifi prvek (krabičku s anténou), ten připojím ve třídě do školní sítě a vytvořím novou wifi, ta má jiný název, nemá heslo a automaticky přiděluje adresy v jiném rozsahu, takže je od té školní oddělena.
Ale zcela bez kontroly to taky není, protože máme ve škole Kerio a k tomu se žáci musí přihlásit.
Díky. Zajímalo mě, zda by tohle mohlo být případně řešení pro aktivní učitele. Přeci jen pokrytí celé školy wifi ještě není tak rozšířené a hlavně nejsou ještě vyřešeny všechny okolnosti. Takže díky za sdílení.
Ano, toto je řešení, se kterým jsem se už setkal. Vyžaduje rozvody po škole a mobilní přístupový wifi bod. Myslím, že pro určité období, než bude řešeno profesionálním zasíťováním celé školy, je to docela uspokojivé řešení.
ON
Máme wifi pokrytou celou školu, ale připojit se může jen školní technika. Zatím to pokládám za správné, čas na free ještě u nás úplně nedozrál. Učitelé zařízení žáků v hodinách nevyužijí a žáci určitě pro školní potřeby dobrovolně taky ne.
Nedávno jsem udělal pokus s BYOD – žáci měli pomocí svého zařízení udělat fotku a uložit ji do složky na sdíleném disku. A pro mnohé to byl taky docela problém. Nebýt několika zdatných spolužáků, bylo by to nad jejich síly. A to jsem přinesl všechny možné kabely, čtečky, vytvořil free wifi.
Vlastně se ani nedivím 🙁
Krásný příklad naladění učitele na realitu technologického vybavení žáků ve své třídě. Namísto „mobil má každý vypnutý a uložený v tašce“ (realita většiny škol, často ukotvená ve školních řádech) učíte děti využívat možností těchto zařízení a uplatňovat je jako pomocníka ve vzdělávání. Z článku je velmi patrné, že jste sama „technologicky IN“. Tento Váš článek mě nadchl. Díky. Držím Vám palce 🙂
Děkuji za milá slova.
Ten zákaz mobilů máme i u nás, tak proto píšu o záškodnické činnosti.
Je krásné číst s jakou lehkostí a samozřejmostí píšete o tom, co s dětmi v oblasti ICT děláte. Jaké vytváříte přirozené prostředí pro aplikaci jejich mobilních zařízení, kdy se dětem otevírají možnosti, jak zajímavě je využívat pro své vzdělávání. Ta lehkost, hravost, přirozenost Vaší práce s Vašimi dětmi mě dostala:-).
Mnozí si lámou hlavu, jiní zakazují, omezují, zavírají a Vy prostě používáte funkční řešení:-).
Ať se Vám „lehce“ pracuje i nadále a Vaše nápady dopadají na úrodnou půdu našich dětí. Díky za sdílení všeho, „co jste vyzkoušela“. 🙂